Po vyučení jsem se hlásil do jedné středně velké pražské firmy, kde hledali instalatéra, a mojí první prací se stalo vyčištění odpadu granitového dřezu Blanco, který nabízí třeba https://anill.cz/. Jak se to všechno přihodilo? Chystal jsem se na přijímací pohovor, když mi šéf do telefonu řekl: „Vezměte si s sebou montérky.“ „Dobře, vezmu,“ odsouhlasil jsem mu to. Okamžitě mi začalo svítat, že si mě nejspíš chce vyzkoušet v praxi.
Nikdo nekoupí zajíce v pytli
Svého případného budoucího nadřízeného chápal. Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Samozřejmě ani výuční list nemusí být zárukou, že opravdu něco umím. Je spousta lidí, kteří školou jen tak proplouvali a praxi taky moc nedali. Sám bych dokázal uvést od nás z ročníku pár příkladů. Kluci prostě chtěli mít odněkud papír a na ničem dalším jim nezáleželo.
Zkoušky ohněm se nebojím
Mně ale práce bavila, takže jsem se nezalekl, když jsem si měl na tu zkoušku ohněm před budoucím zaměstnavatelem přibalit do tašky i montérky. Strčil jsem je do své oblíbené kožené brašny a vyrazil do jámy lvové. Za chvíli už jsem zvonil v sídle firmy. Následoval pohovor, kdy si mne vzali ředitel firmy a šéf skupiny instalatérů. Firma zajišťovala nejenom instalatérské služby, ale elektrikářské práce a spoustu dalších řemesel, bez kterých se domácnosti občas prostě neobejdou. Chvíli jsme se bavili o tom, jakou jsem při učňáku měl praxi, co umím, že třeba rád sleduji trendy v oboru baterií i dřezů, jak uvádí tento článek, i co bych chtěl dělat v budoucnosti.
Mladej, vhrneme se na to…
„Vaše nadšení do práce se mi líbí,“ uzavřel pohovor ředitel. „Bude ale tady na Vaškovi, který si vás vyzkouší v praxi a pak se rozhodne,“ dodal, podal mi ruku a odporoučel se. Pan Vašek byl starý fachman, to bylo vidět už od pohledu. Odvedl mne vedle. „Tak mladej, převlíknout se do pracovního a vrhneme se na to,“ houkl na mne povzbudivě. Bleskurychle jsem si oblékl montérky a nazul boty s protiskluzovou podrážkou.
Se zvonem se ohánět umím
Sotva jsem se hodil do pracovního gala, už jsme stáli v místnosti, kde se na mne smál dřez Blanco. „Má ucpaný odpad. Tak jsem zvědav, jak si s tím poradíš,“ konstatoval lakonicky Vašek. „Nejdřív to zkusím se zvonem. Ucpu dřez a napustím ho vodou asi do poloviny. Pak ucpu přepadovou vpusť, aby nezabraňovala vzniku podtlaku. Odzátkuju a nasadím zvon. Pod tlakem se pokusím ucpaný odpad protáhnout,“ začal jsem vysvětlovat. „Ok,“ usmál se Vašek. „Tak se dej do toho. Ať vidím, že umíš nejenom kecat, ale taky dělat,“ pokývl mi. Pustil jsem se do toho a za chvíli bylo hotovo.
Z pracanta leje pot
„Fajn, ale teď si představ, že to nepomohlo a nezabral ani hydroxid. Nezbývá, než rozmontovat sifon. Jsem zvědav, jak se popereš s tímhle. Nemusíš mi to předem vyprávět, klidně začni rovnou dělat,“ dodal a sedl si na židli. Navlékl jsem si gumové rukavice, přichystal kbelík a lavor a vrhl se na to. Sifon byl pěkně zašlý a lil ze mě pot, než se mi ho podařilo rozšroubovat. Pružinou jsem pak odstraňoval všechny usazeniny. Prastarý sifon najednou vypadal skoro jako nový. Ono i výměna baterie není žádná velká věda a zvládne ji i amatér, jak ukazuje toto video.
Až na těsnění dobrý
Pan Vašek mne pozoroval a neříkal nic. Už jsem se chystal smontovat sifon zpátky. „A co takhle těsnění mladej? To nám zmizelo?“ přerušil mne najednou pan Vašek. Jéžiši, málem bych to tam zapomněl dát… Polilo mně horko. „Já bych ho vyměnil…“ zkusil jsem zachránit situaci. „Jo, máš pravdu. Nový máš támhle,“ ukázal na poličku. Uklidnil jsem se a smontoval sifon. „No, až na to těsnění dobrý mladej,“ uzavřel přijímačku Vašek. „Zkusím to s tebou.“ Byl jsem přijat.
