Ti šťastnější z nás – přirozeně hubení jedinci, kterým byla štíhlá postava darována geneticky – se o své tělo nestarají tak, jak by měli. Sedavá zaměstnání, pasivnější způsob života i horší stravovací návyky jim ale škodí – skrytěji a dlouhodobě.
Mladé dívky žijí zdravě jen když chtějí „lepší“ postavu
Dokud mají mladé dívky přirozeně hubenou postavu s pružnou pokožkou, tak si hlavu s pravidelným cvičením či dietními omezeními nelámou. I proto sedí tolik hubeňoučkých dívek v prodejnách McDonald´s a časté sedánky v rychlých stravovacích zařízeních se na jejich postavě neprojevují. Jejich pasivita se jim ale z dlouhodobého hlediska vymstí. Na rozdíl od svých „oplácanějších“ ale aktivnějších kamarádek si zadělávají na zdravotní i estetické problémy v dospělosti.
Lenošení zapříčiněné přirozenou hubeností se vymstí
Štíhlá postava totiž není pouze důsledkem hubnutí, ale i zdraví. Nedostatečná pozornost věnovaná v dospívání skladbě jídelníčku a dostatku pohybu se na prahu dospělosti projeví nejprve fyzicky – špatné stravovací návyky vystrčí růžky v podobě celulitidy, nadměrný příjem cukru způsobuje opakované gynekologické záněty a horší stav pleti. Později se mohou přidat i výraznější zdravotní komplikace – diabetes, nemoci srdce a cév, únavové či metabolické syndromy, obezita s ní spojené nemoci kloubů apod. Svaly nás navíc chrání před škodlivými toxiny a dokáží se poprat s bakteriálními infekcemi. Pokud necvičíme, svaly ochabují. Přejít na zdravý životní styl je ale po letech lenošení velmi problematické.
Hubení jsou na tom mnohdy hůře než ti s mírnou nadváhou
V souvislosti s „prozatímně“ hubenými lidmi se využívá anglická zkratka TOFI, která odkazuje na jedince, kteří jsou navenek hubení, ale uvnitř těla vlastně „tlustí“. Svaly postupně zakrňují a metabolicky aktivní tkáně odumírají. Nastartovat další proces hubnutí není možné do té doby, než se svaly znovu zaktivují – což ale v první fázi představuje nabrání svalové hmoty a tedy příbytek na váze. Tito jedinci jsou také mnohem náchylnější k celému spektru onemocnění nebo k následným problémům s obezitou. Výzkumy dokonce prokázaly, že pasivní jedinci s BMI v normě jsou na tom ve skutečnosti hůře než aktivní sportovci s mírnou nadváhou.
