Konečně se mi naskytla příležitost využít zkušenosti týkajících se kuchyňských baterií, které jsem načerpala jak v praxi, tak na různých webech, například tady. Moje kamarádka, říkejme jí třeba Monika, protože se tak jmenuje, se se mnou za probíhající rekonstrukce její kuchyně radila celkem často. Předělávky ale byly téměř u konce, a tak jsem se tak nějak začínala smiřovat s tím, že už nic potřebovat nebude. Když se na mě obrátila s prosbou o pomoc s výběrem baterie ke dřezu, oči se mi rozzářily jako malému dítěti. Věděla, že já sama jsem si s touto kuchyňskou nezbytností užila spoustu zábavy.
Plán na následující večer byl jasný. Monika koupí láhev vína, já druhou, sejdeme se u ní doma a namísto rozebírání každodenních strastí moderních žen se bude diskutovat o možnostech instalace, materiálech, kartuších a perlátorech. Tento dýchánek na pohled vypadal jako klasická jízda dvou opuštěných dam. Místo mužů, kosmetiky a posledních módních trendů jsme ale řešily něco, o čem holky běžně nemluví. Připadala jsem si skoro jako profík.
Začaly jsme výběrem vhodného materiálu. Moničina kuchyně je diametrálně odlišná od té mé. Má ráda vše ,,čisté” (já bych volila spíš výraz ,,strohé”), hodně kovu a plastu. Nikoho tedy nepřekvapí, že její dřez je z nerezu. Sdělila mi velmi znepokojující věc – baterii chtěla granitovou. Kdo to kdy viděl?! Už jen při té představě se mi zježily všechny vlasy. Naštěstí se mi podařilo ji přemluvit k baterii nerezové. Uf. Pak jsme se dostaly k tomu, zda je lepší zvolit baterii se sprškou či bez. V tu ránu se ozval ten malý ekologický aktivista, jenž již nějakou dobu žije v mém nitru, a vyhrkl něco v tom smyslu, že bez spršky ani ránu. Důvody jsem hned vysvětlila. Tato malá vymoženůstka ohromně usnadňuje mytí nádobí, které je rychlejší, čímž šetříte vodou. A kdo šetří vodou, ten šetří penězi (což ji nakonec přesvědčilo). Pokud vás zajímají i další tipy, jak díky baterii šetřit, koukněte sem.
Hned jsme začaly procházet e-shopy a baterii vybrat, abychom ji mohly objednat. Protože dostat Moniku do jakéhokoliv obchodu je těžší, než byste si vůbec dokázali představit. Až do této chvíle byl celý tento dýchánek velmi zábavný a moje rady sklízely velký úspěch. Najednou se ale stalo něco, s čím ani jedna z nás nepočítala: Monika kýchá, já nadskakuji se sklenkou červeného v ruce, přičemž její obsah v tu ránu dopadá na krásný nový bílý gauč se zlatavou kohoutí stopou a vytváří fialovou skvrnu ve tvaru Apeninského poloostrova. Monika okamžitě zkoprněla a jen třeštila oči, jež získaly podobu golfových míčků. Já jsem nevěděla, zda by bylo lepší se začít smát nebo brečet. Nerozhodla jsem se pro žádnou z těchto variant a raději začala třesoucím se hlasem mluvit o bezvadném čistícím prostředku na čalounění, který jsem nedávno vyzkoušela. Ten vzhledem ke kombinaci barev červená a bílá pochopitelně nefungoval.
Tento příběh v sobě skrývá několik ponaučení:
- Musím přestat pít. Nebo se začít alespoň trochu krotit.
- Jsem nemehlo.
- Nekupujte si bílý gauč (i kdyby se tato nehoda nestala, je bílá sedačka prostě nerozum).
- Moniko, až mě uvidíš se sklenicí vína, v mojí přítomnosti, prosím, nekýchej.
Monika objednala k baterii i nový gauč. Dalo by se to samozřejmě vyřešit jen novým potahem, který jde sehnat například na https://lador.cz/. Tak jako tak, pozvat si mě na konzultaci se nevyplatilo, protože moje hodná kamarádka po mně žádnou kompenzaci nevyžadovala. Když jsem jí nabídla alespoň montáž baterie vlastníma rukama, překvapivě odmítla.
Přítelkyně jsme dodnes a výběr baterie se vyvedl na jedničku s hvězdičkou. Červené teď popíjíme na nové, ještě bělejší pohovce. Skleničku (nebo lahev) však zásadně nechávám položenou na konferenčním stolku.
