Jak to máte s pamětí? Nejspíš si skvěle pamatujete svou první lásku, nejlepšího kamaráda z dětství, vlastní svatbu, pin ke kartě nebo místo, kde jste včera večer zaparkovali své auto. Sami asi uznáte, že bez schopnosti si tyhle věci pamatovat by běžný život nebyl nic moc.
Každý den ale přibývají další a další vzpomínky. Potkáváte spoustu nových lidí, někteří z nich se stávají vašimi novými přáteli. Místo jedné karty jich teď máte v peněžence třeba pět. A pokud nemáte vlastní dům, garáž nebo zaplacené stání, tak i to parkovací místo se každým dnem mění. Kam se ukládají všechny vzpomínky? A nemůžeme se jimi nějak přesytit?
Za paměť poděkujte propojené síti neuronů v mozku
Není to tedy tak, že by se vzpomínky ukládaly do jednotlivých mozkových buněk a mohlo tím dojít k naplnění mozkové kapacity. Mechanismus vzniku paměťové stopy zatím nebyl úplně odhalen. Víme však, že hraje roli vzájemné působení neuronů. Dlouhodobá paměť je tak v podstatě neomezená. Pokud se tedy na problematiku díváme z pohledu technických možností lidského mozku.
Zároveň však náš mozek informace vyhodnocuje, filtruje a ty nedůležité prostě zapomíná. Je totiž ve vašem zájmu zapomínat nepodružná data. Když například potkáte někoho zajímavého, nejspíš si zapamatujete výsledný dojem a několik důležitých podrobností. Budete například vědět, že ten člověk byl chytrý, působil upraveně a měl určité charisma. Případně budete vědět i jeho jméno a profesi, pokud pro vás ve chvíli setkání tyto informace byly důležité. Už si ale nejspíš nevzpomenete na barvu košile, vzor na kravatě nebo značku bot.
Paměť a učení
Učíte se pořád. Vaše mysl neustále vyhledává podněty a uvádí je do souvislostí. Spoustu věcí si zapamatujete bezděčně a přirozeně. Lidé se však často dostávají do situací, ve kterých si musí zapamatovat informace řízeně. Tedy se je vědomě naučit. Někdy dokonce i nazpaměť.
Řízené učení se řídí určitými zákonitostmi. Lépe vám půjde například tehdy, když odhalíte, jaký jste studijní typ. Někteří lidé si totiž lépe zapamatují, co vidí. Jsou to zrakové typy. Sluchové typy dávají přednost slovnímu výkladu. Pocitovým typům zase pomáhá, když mohou při učení zapojit celé tělo a výuku doslova prožít.
Křivka zapomínání při učení
Zapomínáním naučeného se zabýval německý filozof a psycholog Hermann Ebbinghaus už v 19. století. Roku 1885 představil křivku zapomínání, která ilustruje, jak rychle přicházíte o informace, které jste se právě namemorovali. Do hodiny od studia zapomenete více než 50 % naučených informací. Za dva dny už vám v paměti zůstane jen asi pouhá čtvrtina.
Trénink paměti má tedy velký význam. Je důležité si uvědomit, že informace se z paměti ztrácejí především tehdy, když jim chybí příslušné asociace, propojení s vaší stávající neuronovou sítí vědomostí. Spousta lidí neví, jak se efektivně učit tak, aby se posilovaly neuronové spoje. Musí tak vynaložit mnohem větší úsilí než člověk s trénovanou pamětí. Ve škole jste se nejspíš naučili především memorovat. Takto získané vědomosti ale právě z velké míry časem zapomínáte. Proto už je nejvyšší čas začít se učit efektivně a ve 21. století konečně využít znalostí moderní vědy o procesu učení.
